Jméno, které jsem poznal zhruba před rokem a čtvrt. Hudba, která na mě udělala takový dojem, že jsem si musel poslechnout téměř celou jeho diskografii a napsat o něm článek. Ten pojednává o umělci Clubrootovi, který produkuje velmi šťavnaté skladby s příchutí dubstepu, future garage a ambientu. V artiklu naleznete jak informace o producentovi samém, tak i o emocích a myšlenkách, jenž ve mě jeho temná hudba vyvolává.
Clubroot
Nejprve musím napsat něco o jeho zdánlivé podobnosti tvorby s tvorbou Buriala. Při letmém poslechu Clubroota si totiž začnete klást třeba otázku: „Neni tohle bratr Buriala? Docela mi ho připomíná…“ Opravdu nějaké analogie s Burialem tam jsou. Basa je dost podobně deep jako u něj, skladba perkusí někde mezi 2stepem, UK garage a dubstepem také inklinuje k Burialovi. Melodická linka je víc tranceová, ale také v některých pasážích Buriala připomíná. Co však vokály? Ve vokálech je rozdíl. Vokály používá Burial ve větším měřítku a ne jenom onomatopoie jako Clubroot… Ať se jeví příbuznost s Burialem jakákoliv, atmosféry ve skladbách obou interpretů jsou různé. Clubroot mi připadá víc vzdušný, Burial více uzemňující. Clubroot je více romantický a přirodní, Burial více urbanistický a industriální. V Burialově produkci se zrdcadlí větší imanence – pohled do nitra, Clubroot spíše cestuje do vesmírných rovin. Tím nechci říkat, že Burial je horší producent než Clubroot nebo naopak, oba patří mezi top umělce v žánru dubstep. Burial se však stal slavným, zatímco Clubroot nikoliv.
Jako vrchol Clubrootovi tvorby beru stejně jako server RateYourMusic jeho 2. album „II – MMX“. Na tomto serveru je album „II – MMX“ na 9. místě (mimochodem za Burialem) v žebříčku všech dubstepových alb, co byly kdy vydány. Ostatní desky jsou také vynikající, jenže „II – MMX“ zanechává nesmazatelný otisk. Je ještě více propracovanější a více deep než jeho debut navíc zde nalezneme tribal/etnické samply, které dokreslují tajemnou rituální atmosféru a originalitu, nevšednost a jedinečnost desky. Jeho třetí album „III – MMXII“ hodnotím také výš než debut, který není zvukově a produkcí na tak vysoké úrovni. Na třetím albu je také nejvíc vokálů, a možná i proto mi připadá více atmosferické než debut. Navíc odlišnosti jednotlivých skladeb na albu jsou větší než na předchozích albech, takže album „III – MMXII“ může být přijatelné pro větší počet posluchačů. Každopádně Clubrootovi komplexní skladby na všech albech jsou většinou osamocenou intergalaktickou poutí. Osamocení však není absolutní, existuje tady malá naděje, světlo. A to se mi právě na Clubrootovi líbí, že i přes svou temnotu vyzařuje paprsek světla. Tento paprsek může být vnímán jako krása, vysoká estetická hodnota jeho jednotlivých skladeb. Může být vnímán i jako možný návrat zpět k lidem, do „normální reality“, zpět z transu, z poutě vesmírem. Clubrootovi skladby jsou spíše na poslech, relaxaci a rozjímání než na tančení, ale pár skladeb se najde u kterých se budete buď příjemně vrtět na židli a nebo zapojíte i nohy a celé tělo. Stačí si jen Clubroota pustit třeba na youtube a uvidíte, co s vámi udělá. Se mnou dělá zvláštní věci a z některých jsem se potřeboval vypsat. Jako třešničku na dortu přidávám jedno live video.
Dubmusic 