Clubroot – Jeden z nejpropracovanějších dubstepových umělců

•Leden 3, 2017 • Napsat komentář

Jméno, které jsem poznal zhruba před rokem a čtvrt. Hudba, která na mě udělala takový dojem, že jsem si musel poslechnout téměř celou jeho diskografii a napsat o něm článek. Ten pojednává o umělci Clubrootovi, který produkuje velmi šťavnaté skladby s příchutí dubstepu, future garage a ambientu. V artiklu naleznete jak informace o producentovi samém, tak i o emocích a myšlenkách, jenž ve mě jeho temná hudba vyvolává.

Clubroot

Clubroot

Clubroot vlastním jménem Daniel Richmond je anglický dj a producent (nar. 1985) ze St Albans. Začal s produkcí v roce 2009, kdy vydal stejnojmenné album „Clubroot“. Poté v roce 2010 navázal na svoji tvorbu albem „II – MMX“. Trilogii dokončil v roce 2012 vydáním alba „III – MMXII“. Od té doby žádné album do sbírky nepřidal a já doufám, že ještě něco vydá, protože jeho hudba, jeho pojetí dubstepu je opravdu výživné.

Nejprve musím napsat něco o jeho zdánlivé podobnosti tvorby s tvorbou Buriala. Při letmém poslechu Clubroota si totiž začnete klást třeba otázku: „Neni tohle bratr Buriala? Docela mi ho připomíná…“ Opravdu nějaké analogie s Burialem tam jsou. Basa je dost podobně deep jako u něj, skladba perkusí někde mezi 2stepem, UK garage a dubstepem také inklinuje k Burialovi. Melodická linka je víc tranceová, ale také v některých pasážích Buriala připomíná. Co však vokály? Ve vokálech je rozdíl. Vokály používá Burial ve větším měřítku a ne jenom onomatopoie jako Clubroot… Ať se jeví příbuznost s Burialem jakákoliv, atmosféry ve skladbách obou interpretů jsou různé. Clubroot mi připadá víc vzdušný, Burial více uzemňující. Clubroot je více romantický a přirodní, Burial více urbanistický a industriální. V Burialově produkci se zrdcadlí větší imanence – pohled do nitra, Clubroot spíše cestuje do vesmírných rovin. Tím nechci říkat, že Burial je horší producent než Clubroot nebo naopak, oba patří mezi top umělce v žánru dubstep. Burial se však stal slavným, zatímco Clubroot nikoliv.

Jako vrchol Clubrootovi tvorby beru stejně jako server RateYourMusic jeho 2. album „II – MMX“. Na tomto serveru je album „II – MMX“ na 9. místě (mimochodem za Burialem) v žebříčku všech dubstepových alb, co byly kdy vydány. Ostatní desky jsou také vynikající, jenže „II – MMX“ zanechává nesmazatelný otisk. Je ještě více propracovanější a více deep než jeho debut navíc zde nalezneme tribal/etnické samply, které dokreslují tajemnou rituální atmosféru a originalitu, nevšednost a jedinečnost desky. Jeho třetí album „III – MMXII“ hodnotím také výš než debut, který není zvukově a produkcí na tak vysoké úrovni. Na třetím albu je také nejvíc vokálů, a možná i proto mi připadá více atmosferické než debut. Navíc odlišnosti jednotlivých skladeb na albu jsou větší než na předchozích albech, takže album „III – MMXII“ může být přijatelné pro větší počet posluchačů. Každopádně Clubrootovi komplexní skladby na všech albech jsou většinou osamocenou intergalaktickou poutí. Osamocení však není absolutní, existuje tady malá naděje, světlo. A to se mi právě na Clubrootovi líbí, že i přes svou temnotu vyzařuje paprsek světla. Tento paprsek může být vnímán jako krása, vysoká estetická hodnota jeho jednotlivých skladeb. Může být vnímán i jako možný návrat zpět k lidem, do „normální reality“, zpět z transu, z poutě vesmírem. Clubrootovi skladby jsou spíše na poslech, relaxaci a rozjímání než na tančení, ale pár skladeb se najde u kterých se budete buď příjemně vrtět na židli a nebo zapojíte i nohy a celé tělo. Stačí si jen Clubroota pustit třeba na youtube a uvidíte, co s vámi udělá. Se mnou dělá zvláštní věci a z některých jsem se potřeboval vypsat. Jako třešničku na dortu přidávám jedno live video.

Reklamy

Fred Locks – Málo známý zpěvák s vynikající hudbou

•Leden 2, 2017 • Napsat komentář

Máte-li rádi roots reggae jamajských rastafariánů a zajímáte se třeba i o jejich víru, nesmí ve vaší sbírce alb chybět zpěvák, který je co se týče fame hodně v pozadí, nicméně, co se týče kvality naopak hodně v popředí. Osobně bych se ho nebál zařadit do top 5 těch nejlepších v žánru reggae. Je jím Fred Locks.

Fred Locks

Fred Locks

Jeho ústředním tématem a zaměřením v textech písní je Bůh(Jah). Dále se zde objevují pojmy babylonu, zionu a repatriace neboli navrácení do země předků (Afriky), jak už to tak u zpěváků roots bývá. Fred Locks je tedy hodně religiózní zpěvák. Jeho procítěný hlasový přednes v kombinaci s velmi profesionálně hrající kapelou vytváří radost, kterou cítíte v celém svém těle. Málokdy se mi stává, že by mě zahltilo hudební poselství podobného rázu. Je čas zapomenout na starosti, usmát se a setrvat v dobré náladě při poslechu Freda.
O Fredovi se něco málo můžete dočíst na anglické wikipedii. Odtud čerpám i některé z následujících informací.
Fred Locks vlastním jménem Stafford Elliot začínal svojí kariéru na střední škole v 60. letech jako člen různých vokálních skupin. V 70. letech založil svůj vlastní Lyric label, kde vydal píseň „Sing A Long“, která později vyšla na jeho úspěšném debutovém LP „Black Star Liner“. Mezitím na začátku 70. let přijal rastafariánskou víru, a protože mu dready krásně rostly a měly i zajímavou barvu, začal si říkat Fred Locks. Jeho debutové album „Black Star Liner/True Rastaman“ z roku 1976 se stalo velmi populární nejen mezi rastamany. Stalo se rootovou klasikou. Já jsem tohle album poslouchal už tak 11 let zpátky, když jsem jezdil busem na střední. Pamatuji si, že mi zlepšovalo náladu pokaždé, když jsem si ho pustil. Byl jsem hned veselejší a cesta busem rychleji ubíhala. V pozdních 70. let se stal Fred členem vokální skupiny Creation Steppers společně s Ericem Griffiths a Willy Stepperem. S touto skupinou vydal Fred další výborné album „Love and only Love“ v roce 1982. Obsahuje jak jeho sólo nahrávky, tak i nahrávky se skupinou Creation Steppers. Toto album jsem objevil před půl rokem a opět se mě zmocnil silný, těžko popsatelný, ale příjemný pocit při jeho poslechu. Fredovi texty nejsou složité na pochopení přesto v kombinaci s jeho osobitým zpěvem a kvalitním melodickým a rytmickým podkresem kapely vytváří extatický až transcendentální zážitek. Tentýž rok (1982) se Fred oženil s Američankou a přestěhoval se do Spojených států. Písně nahrával jen sporadicky. Až od poloviny 90. let zase začal vydávat alba. Vydal album „Culturally“ (1995), poté „Never Give Up“ (1998). V roce 2000 vypustil do světa desku „Missing Link“, což je třetí a poslední album, které vlastním. Na tomto albu klade opět velký důraz na Jaha a Rastafariánství, album má taktéž silné poselství. Od „Black Star Liner“ a „Love and only Love“ se hudebně ani textově příliš neliší, i přesto, že je dělí od sebe spousta let. Jediný větší rozdíl je v tom, že „Missing Link“ obsahuje 2 dubové verze. Jinak je to stále roots reggae a žádné moderní syntetické orgie se nekonají. A to je jedině dobře. Jak se jednou jeho roots reggae dostane do srdce a paměti nelze snadno smazat a já zjišťuji, že si Fredovi songy stále zpívám, ať už nahlas nebo vnitřně. Po roce 2000 vydal Fred Locks ještě další alba. Jsou jimi „Glorify The Lord“ (2008), „Music Is My Calling“ (2012) a „Mission For The King“ (2013). Co se týče videí našel jsem na youtube jen jeden krátký záznam z live vystoupení. Můžete se na něj podívat dole. Jinak audio nahrávek je na youtube spousta. Tvorba Freda Lockse pro mě hodně znamená a doufám, že se jeho hudba díky tomuhle příspěvku dostane i k dalším lidem.

Dub Turbulence v Crossu

•Prosinec 7, 2015 • Napsat komentář

Na další dubový dýchánek se chystá pražský Cross club. V rámci akce Dub Turbulence se ve středu do Prahy přijedou podívat taková jména jako jsou Addis Pablo a Suns of Dub. Addis Pablo, syn legendárního Augusta Pabla, bude hrát na melodicu, což zdědil po otci, a jako podkres zazní se svými nástroji, mašinkami a efektory kapela Suns of Dub. Kromě headlinerů uslyšíte MUSTAKILLAH SOUND, Loic De Niro, Ras Ikel. S fotografickou projekcí zaměřenou na rastamany a kulturu na Jamajce se představí také David Tesinsky. Dub Turbulence startuje v Crossu tuto středu ve 21:00 a vstupné se neplatí.

Suns Of Dub

Suns Of Dub

The Clash in reggae & dub

•Listopad 26, 2015 • komentáře 2

the-clashTen kdo punkovou kapelu The Clash moc nezná nebo dokonce vůbec nezná, zřejmě neví, že tato kapela experimentovala i s hudebními styly jamajského původu tedy s reggae a dubem. Já to také nevěděl, když jsem začínal tuhle kapelu v 15ti poslouchat. První, co jsem od The Clash poslouchal byly punkové hitovky jako London Calling, I Found The Law nebo Rock the Casbah nikoliv jejich reggae/dub tvorba. Líbili se mi také klipy těchto a jiných punkových písní, které seženete na youtube. Punkové písně od The Clash poslouchám do teď. Je to jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Abych se přiznal, nevím kde jsem přišel k informaci, že The Clash hrajou taky reggae. Buď mi to někdo řekl nebo což je nejpravděpodobnější, jsem se to někde dočetl. Poslední možností je, že jsem zaslechl song (White Man) In Hammersmith Palais, což je pravděpodobně první reggae-punky song, který jsem od nich slyšel, a uvědomil si to. Možná ještě před tím, jsem slyšel punkovou verzi Police & Thieves, která je v originále od Juniora Murvina, ale u téhle písně od The Clash mám pocit, že je spíše punkem. Dlouhou dobu jsem po dalších „reggae“ kouscích nepátral, vystačil jsem si bohatě s 10 až 15 písničkami jejich repertoáru. Jednou však u piva v hospodě přišlo téma The Clash a kámoš mi během rozhovoru doporučil album Sandinista! (1980) (pro mě v té době neznámé), kde The Clash experimentují i s jinými hudebními styly.
Když jsem poslouchat tohle mega album (3x LP) s 36 tracky, zjistil jsem, že je hodně revoluční a originální. The Clash na něm experimentují nejen s reggae a dubem, ale také s rock’n’rollem, funkem či elektronikou. Škatulka punk už jim prostě nestačí. Z reggae a dubových skladeb na albu Sandinista! můžu jmenovat až 17 skladeb, které s těmito styly úzce nebo zeširoka souvisí. Asi bych měl začít spoluprací s jamajským hudebníkem Mikey Dreadem, která mi utkvěla v hlavě nejvíce. Na releasu Sandinista! s nimi zpívá v celkem známé skladbě One More Time / One More Dub Dále s nimi spolupracoval na skladbách If Music Could Talk, kterou napsal a Living in Fame, ve které zpívá. Všechny tři skladby s Mickey Dreadem jsou zřejmým a jasným příkladem reggae dubu. Poslední skladba, na které Mickey Dread spolupracoval jako producent je zároveň poslední skladbou na albu. Jmenuje se Shepherd’s Delight a má blízko ke klasické dubové produkci, až na několik zvláštních zvuků a úryvků mluveného slova. Další z dubových skladeb nebo skladeb s dubem související, které vyšly na albu Sandinista!, jmenuji hravou The Crooked Beat, The Equaliser (kde můžeme slyšet pro dub ne uplně typický nástroj – housle), Kingston Advice (která je hodně do punku), The Street Parade (která koketuje s rockem) a Version Pardner (která je dubovou verzí reggae songu Junco Partner). Kromě Junco Partnera (kde zní také housle), je na albu více songů do reggae. Jmenuji Charlie Don’t Surf (taková typická reggae pohodovka), podmanivou Washington Bullets a Version city (pěknej klavírek). Pak tam jsou písně, které jsou spíše fúzí reggae s jinými styly a žánry. Jmenuji Let’s Go Crazy (vliv jiné karibské hudby), Broadway a The Call Up (na hranici reggae a punku).
Doufám, že jsem na žádnou skladbu týkající se reggae a dubu na albu Sandinista! nezapomněl. Kdyžtak si můžete skladby dohledat sami. Jsou všechny na youtube. Mimo album Sandinista! je tvorba reggae a dubu kapely The Clash spíše sporadická. Můžu ještě jmenovat silně jamajskou hudbou ovlivněnou skladbu Bankrobber, která vyšla také v roce 1980 jako singl a ke které je dokonce video nebo novější počin Straight To Hell, který je ovlivněn dubem a zní celkově dosti experimentálně.
Sumasumárum, určitě se nejedná o výčet všech písní ovlivněných jamajskou hudbou v diskografii The Clash. O to se článek nesnaží, i když to tak může vypadat. Je to totiž nad mé síly. Chtěl jsem spíš poukázat na to, že The Clash kolem roku 1979 – už na albu London Calling je to znát – narušili svůj převážně punkový fenomén a jako jedni z prvních bělochů začali experimentovat s reggae a dubem. Myslím, že experimentovali zdatně a že jednu dobu bylo pro ně reggae a dub dokonce typičtější produkcí než punk.

Playlist a záznam pořadu Dubba Dances (22.11.2015)

•Listopad 22, 2015 • Napsat komentář

Dnes mezi 17. a 19. hodinou jste měli možnost poslouchat další vydání pořadu Dubba Dances na Rádiu Rastafari. Záznam si můžete stáhnout tady a tracklist naleznete pod obrázkem.

2562

2562

Inadubstate – Open you eyes
Easy Star All-Stars – Karma Police (feat. Citizen Cope)
Guvna Dub – Karmaggeddon
High Tone – Jesus Christ Supastar
High Tone – Dub What
Steinregen Dubsystem – Sweet Sensi
Steinregen Dubsystem – Drinking Song
Iseo & Dodosound – Freedom feat. Ras Telford
Iseo & Dodosound – Frozen Desert
Sumac Dub – Titania
Sumac Dub – Tatooine Jam
Improvisators Dub meets Iration Steppas – Fuss Nah Fight
Faya Horns meet Mad Professor and Joe Ariwa – Ark Of Dub
Guitoud – Coming Jah (Dziga remix)
Tzelalot – Wheel
Erre Sound System – Aphelion
Vex’d – Out of the Hills
2562 – Moog Dub
Rusko – Be Free
DubZtr4ck3r – Pscientist
False Identity – Intersection Dimension
Shamanizm Parallelli – United Spirit
Globular – PLANCK!

PlusStepper – No War

•Listopad 19, 2015 • Napsat komentář

Ukrajinský producent PlusStepper aka CJ Plus vydal 13. října takové větší minialbum s 9. zajímavými tracky na francouzském netlabelu Original Dub Gathering. Nese název No War, který je jasným a stručným rozkazem k ukončení bojů na Ukrajině i v dalších oblastech světa.
plusstepperAlbum No War v sobě skrývá kriticko-společenské poselství, které se bohužel nejspíš dostane jenom k několika zasvěceným, kteří stejně jako PlusStepper válku nejen na Ukrajině nechtějí a neschvalují. Není však na škodu, že PlusStepper neudělal komerční pop či rock, který by třeba hypoteticky ovlivnit nějakého nahluchlého mocenského představitele nebo masu lidí. Hudebně nikoliv textovým poselstvím by to bylo PlusStepperovi proti srsti a bylo by to proti srsti všem, co mají rádi kvalitní hudbu včetně blogu Dubmusic. A na albu No War rozhodně kvalitní hudba je a poselství jednotlivých tracků jí posouvá ještě mnohem dál. Dokonce je tato minideska pro mě horkým adeptem na dubové album roku. Je to cesta velmi vysoké kvality, kterou PlusStepper jde, a i když je šance takřka nepatrná, že s ní změní někomu názor či zaujme velké množství lidí, je to lepší než spadnout do komerční močůvky a utopit se v ní. A co mě na tomto albu kromě poselství míru zaujmulo? Tak určitě mě zaujala vhodná kombinace elektronických a syntetických zvuků, které jsou lehce doplněné samply klasických hudebních nástrojů (melodica, trubky…). Album zní hodně živě, barevně a tanečně. PlusStepper se nebojí použít taneční beaty, které inklinují až k technu. PlusStepperovým plusem je i to, že v skoro každé skladbě používá vokály, které skladby ještě více oživují a posouvají směrem k posluchačovu skvělému zážitku. Hosty na featu má CJ Plus dva – Milu Mazur a Alexe Pervina. Oba dva mají interesantní hlasy, zkrátka zpívají skvěle. Skladby na desce se mi líbí všechny a nechce se mi nějaká na úkor ostatních jmenovat. Doporučuju si je poslechnout všechny.

discogs (5.0/5) | web | googluj | download (listen)

Kanka – Abracadabra (Chapter 1)

•Listopad 17, 2015 • Napsat komentář

Celkem známý řecký dubový producent působící ve Francii Kanka vydal 26. října na netlabelu Original Dub Gathering nové album nesoucí název Abracadabra (Chapter 1). Je to v pořadí už jeho 7. studiové album a vypadá to dle názvu alba, že rozhodně nebude poslední.

Kanka_AbracadabraTentokrát se mi bude těžko srovnávat tvorba umělce, v tomto případě Kankova tvorba, z jeho tvorbou předchozí. Sice vlastním jedno starší album od tohoto producenta, ale zas tolik ho neznám. Můžu jedině konstatovat, že na albu Don’t Stop Dub! je narozdíl od Abracadabra (Chapter 1) hodně hostů. Na druhém zmiňovaném releasu není ani jeden a vokály chybí úplně. Taky se mi zdá, že Don’t Stop Dub!, pokud si správně vybavuji, mělo profesionálnější, kvalitnější zvuk. Řekl bych, že právě v profesionalitě a originalitě tkví trochu problém alba Abracadabra (Chapter 1). Ne že by to byla vyloženě špatná nahrávka pár zajímavých momentů se najde, ale skladby na ní jsou většinou prvoplánové, umělé a chybí jim náboj či drive. Kanka se sice místy snaží experimentovat s neotřelými zvuky, ale celkově to zní tak nějak ploše a utahaně. Na počáteční warm-up by se nějaké tracky dali zařadit, ale do taneční selekce se opravdu nehodí. Album Abracadabra (Chapter 1) navíc zní jako by bylo o deset let starší a byla to nějaká prvotina nezávislého dubového umělce. Vyloženě špatnou skladbu na tomto albu sice neslyším, avšak Kanka tam nevykouzlil ani track, který by ostatní převyšoval. Album s celkem 10 tracky nemá extra silné momenty a poetičnost, přesto však za ten jeden poslech určitě stojí.

discogs (x.x/5) | web | googluj | download (listen)

Pozvánka na koncerty – High Tone v Crossu

•Listopad 17, 2015 • Napsat komentář

Jedni z průkopníků fúze dubu a breakbeatu v současné době kombinující především dub, dubstep a elektro přijedou ve čtvrtek do Prahy! Řeč je o francouzské partičce High Tone, která zahraje ve čtvrtek 19.11. večer v pražském Crossu. Společně s nimi se představí AFU-RA z USA, ZPOZA RÝMU, Dasha Fyah, Yukimura a Telka. Start je ve 20 hodin a vstupné stojí 150,- do 21:00 poté 220,-

High Tone

High Tone

Druhý koncert, na který vás zvu, neni přímo o dubu, ale těšit se můžete na velká jména. Do bratislavského Ateliéru Babylon v rámci akce Uprising Winter Edition přijedou v sobotu 20.11. hvězdy jamajského reggae a dancehallu Tanya Stephens a Anthony B. Společně s nimi opět americký rapper AFU-RA a také Serpico Acoustic a Fadda Ekop.

Poslední koncert, na který vás dnes pozvu, se koná v neděli 22.10 večer v malém pražském klubíku Hus23 (Husitská 23) a aby jste se tam dostali musíte zazvonit. Muziku obstarají Czenda a Máta a těšit se můžete, jak na reggae, tak i na dubové fláky. Vstupné je dobrovolné.